Josef Vojtěch

* 1934

  • „A pak jsem naopak nastoupil na vojnu. U odvodu mi říkala ta sestřička, že půjdu k PTP. Jenže byl 54. rok a v 54. roce zrušili PTP, takže jsem k PTP nenastoupil a poslali mě do Holýšova. Z Holýšova mě poslali jako radiomechanika ke spojpluku, no a u toho spojpluku jsem se dostal do toho výzkumáku vojenskýho. No tady mám od pana majora věnování, že jsem pak dělal… on přinesl tenkrát... vojenská nemocnice koupila soupravu průmyslové televize na operační sál a on mi ji přitáhl, jestli bychom to s klukama neopajcovali. Takhle já jsem se vlastně dostal k televizi.“

  • „Táta byl nasazen jako úředník, jako pomocná síla do Letova. A byly maďarský události, on o tom tam povídal, protože jsme poslouchali ,Svobodnou‘ pořád, že jo. Tak o tom tam povídal, a nějakej bolševik ho hned udal, tak byl na ,čtyrce‘ kvůli tomu. A ten policajt mu říká: ,Já s tím nemůžu nic dělat, to je udání od komunistů, tak vás musíme zavřít.‘“

  • „Otec jezdil, protože tam v Hamrech pracoval v Sokole, tak jezdil do Prahy taky jako knihkupec. Takže, když jsme utíkali, já s bráchou jsme byli na náklaďáku, maminka byla s Janou, s dcerou, které byly dva roky, tak ta seděla u řidiče, a tou cestou jsme nějak omrzli, protože já jsem měl ty omrzliny dlouho. A otec tady sehnal… původně jsme bydleli ve vile Dagmar na Lhotce, to sehnal otec tenkrát. Ta vila už je taky zbouraná. A co jsme měli tiskařský stroje a takový to všechno, otec tenkrát zařídil, že to všechno se dalo do jednoho vagonu a ten vagon pak stál tady v Krči. Ale už jsme nikdy tohle pak neprovozovali, jenom to knihařství.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 07.03.2025

    (audio)
    délka: 01:26:34
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Praha, 13.03.2025

    (audio)
    délka: 01:05:29
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nechtěl bych žít jinde než tady

Josef Vojtěch
Josef Vojtěch
zdroj: Archiv pamětníka

Josef Vojtěch se narodil 8. února 1934 ve Velkých Hamrech u Tanvaldu jako druhý syn Jaroslava a Anežky Vojtěchů. Po obsazení pohraničí nacistickým Německem v roce 1938 se rodina přestěhovala do Prahy. Do života pamětníka výrazně zasáhly také politické události konce čtyřicátých let. Rodiče přišli o živnost a starší bratr Jaroslav byl zatčen při pokusu o útěk za hranice. V roce 1949 nastoupil Josef Vojtěch do učení na radiomechanika ve vysočanské Tesle. Vojenskou službu absolvoval v letech 1954–1956 u radiomechanické jednotky a po jejím ukončení přijal místo vývojáře v Tesle Radiospoj, kde se profiloval jako odborník na televizní techniku. V roce 1962 vstoupil do manželství s Janou Doksanskou. Manželé s nadějí prožívali politické uvolnění během Pražského jara, které podpořili podpisem prohlášení Dva tisíce slov. V období normalizace působil pamětník jako specialista v oblasti televizní techniky a úspěšně se podílel na budování televizních studií v zemích východního bloku. Na podzim roku 1989 se aktivně účastnil demonstrací během sametové revoluce. V roce 2025 žil v rodinném domě v pražských Kunraticích.